Bojovnice

 Pouhých pět dní po propuštění z NEO-JIP dostala A. silný průjem a musela být hospitalizovaná.Zažila jsem nejhorší chvíle jaký může rodič a zvlášť matka zažít..

Jdu na návštěvu za A., beru si taxíka,protože jsem se zpozdila. Vcházím na oddělení a na pokojíček kde na mě čeká prázdná postýlka. Znervozním. Ale říkám si, že je na nějakým vyšetření nebo hejkala tak, že jí mají sestry u sebe. Procházím oddělení. Prudce se otvírají dveře vyšetřovny a z ní vybíhá sestra a vedoucí lékařka. V náručí dítě. Hlavička mu bezvládně visí, oči otevřené dokořán. Nepláče. Poznávám vlastní dceru. Jakoby mi někdo vyrazil dech. Nestihnu ani zareagovat. Potkávám sestru. Nechce nic říct a tak čekám na lékaře v prázdným pokojíčku s opuštěnou kovovou postýlkou ve který je její zmuckaná růžová deka. Znám to tam. Běžely. Tudíž směr  JIP. Nikde ampule po resuscitaci ani lahev od mlíka. Takže jí neoživovali na pokoji a nevdechla mlíko. Minuty běží. Přichází sloužící lékařka. A. je na JIP. Stoupla jí horečka. Dechová zástava.
Nekonečný hodiny čekání na informace. Zvládla to. Přijíždím domů a tam mě čeká K. s tím samým průjmem. Za další den odjíždím i s ním do nemocnice kde zůstávám. Druhý den jdu na návštěvu na JIP.A. tvrdě spí. Má kyslík, centrální žilní katetr. Jsem překvapená, ale nevím jak vypadala předtím. Sestry se diví, že jsem nemluvila s lékaři. Beru telefon, protože lékař nemůže dorazit za mnou. To co mi říká mi vráží slzy do očí. Infekce se dostala do krve, z krve do mozku. Epileptický záchvaty. Poškození mozku. Krevní obraz úplně v hajzlu. Podezření na poškození ledvin. Musim odejít. Cestou mě zastavuje sloužící lékař a říká větu:Příští hodiny ukážou..  Nevěřícně na něj zírám. Po příchodu na oddělení žádám nemocničního psychologa. Musím se starat o K. Nemůžou zaručit,že se zhorší stejně jako holčička.Při večerní ukolébavce mi přeskakuje hlas a musím zhluboka dýchat,abych nebrečela. Stejně to nejde.

Měli jsme štěstí v neštěstí..Postupně docházelo ke zlepšení stavu.První dny po propuštění byly šílený. Změna prostředí..A. do té doby znala převážně nemocnici a najednou byla doma kde nic nepípalo a všechno bylo jiný.

Je to hroznej masakr,protože dvě malinký děti najednou dají sakra zabrat a do toho princezniny specifický potíže. Léky, hysterický záchvaty.Čeká nás spousta vyšetření a teprve se ukáže s jakými výsledky to všechno přežila. Ten spánkovej deficit je tak masakrózní, že kolikrát nevím co je za den, kde jsem. Občas se budim úzkostí s pocitem, že jsem zase v nemocnici. Ale pevně věřím, že to zvládneme.

Celkem jsme s A. strávili v nemocnici 89dní. V červnu přestala jíst. Skončila s nasogastrickou sondou do žaludku v nemocnici v Hořovicích. Bohužel obě děti chytily rotaviry a tak jsem celé dny trávila mezi jejich zvracením a průjmy. A. silně zvracela i přes sondu,  kterou si neustále vytahovala. K. se z toho dostal během týdne,  A. se přidal zánět spojivek, infekce do flexily, protože sestra přelepila vpich po katetru použitou! buničinou!  a přidaly se i dekubity(otlačeniny) v nose díky nevhodnému lepení sondy.  A. se dostávala do septického šoku a tak nás převezli do nemocnice Motol, kde jí zavedli centrální žilní katetr a nitrožilní výživu s celkovými antibiotiky. Strávili jsme tam další tři týdny. Nemocnici Motol vděčíme za úžasně šetrnou a profesionální péči, ve které i nadále zůstáváme ve formě návštěv gastroenterologické ambulance apod. V září 2016 A. absolvovala MR mozku, která prokázala poškození v několika sférách.

Autor: matkanaodstrel

Když nepíšu, mluvím. Když nemluvím, píšu. A když zrovna zvládám přežít a nezbláznit se z dvojčat, snažím se dostat z hlavy dětské fláky hudbou pro otrlé.

Zanechat odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s