říjen 2016

Byla polovina října a úplněk. Večer jako každý jiný. Postarali jsme se o děti a já šla do sprchy.

,,Hele, já si skočim na pivo.” Pronesla jsem něco o tom, že ráno vstává do práce a doufala jsem, že by mohl v noci vstát k dětem, protože jsem vstávala pořád já. ,,Budu doma brzy a pomůžu Ti.” A tak jsem mu to schválila s tím ať si to užije a dá si jedno i za mě. ,,Já Ti ho vezmu do kapsy,jo?” Zasmáli jsme se a on odešel. Seděla jsem u PC déle než obvykle, čekala jsem, že nebudu muset v noci vstávat. Pak mě napadlo, že bych mu měla napsat zprávu jak jsem ráda, že je posledních pár dní hodnější. Doznívala mi chřipka a on se třeba nabídl, že mi uvaří čaj. Jenže na mě dolehla únava a trochu i vztek, protože se u nás z jeho strany pochvaly moc nenosily. Tak jsem nechala svítit lampičku, aby netápal po tmě a šla spát.

V noci mě vzbudil K. Postel prázdná. Asi to přehnal a spí v obýváku. Čekala jsem, že každou chvíli přijde a malýho nakrmí. Nic. Vstala jsem tedy a obývák prázdný. Zase. Zase nepřišel. Zas bude spát mimo a půjde rovnou do práce. Zmetek. Beru telefon. Na druhé straně to vyzvání, ale nikdo to nebere. Krmím i malou a jsem tak naštvaná, že nemůžu spát. Projíždím fb a najednou se mi zobrazuje zpráva na whatsappu. ,,Nezlob se, ale já už nepřijdu” Do háje. Zase. Odešel. Zase odešel, zase mě nechal s dětmi samotnou. Proč? Píšu mu všechno co jsem mu chtěla říct. Že si promluvíme, najdeme řešení. Jak jsem chtěla napsat, že je fajn jak je poslední dny milej, ale byla jsem unavená a že mam tu blbou chřipku a tak se soustředim jen na děti..Blablabla. Zprávy nepřečtené. Ráno stav stejný. Nepřečteno. Na návštěvu přijeli moji rodiče, aby mi na hodinku ulevili a já se mohla doléčit. Napadlo mě napsat T. aby se s ním spojil, že všechno zvládneme, peníze, děti. Bude dobře. Jsme ve stresu, protože A. měla zdravotní problémy, málo spíme, je toho hodně. T. souhlasí. Rodiče odchází ven s kočárkem. Za pár vteřin zvonek.

,,Co jste zase zapomněli?”

“Policie ČR,dobrý den.”

Je v nemocnici. Asi před hodinou ho našli na vyhlídce za městem. Od výfuku nataženou hadici. Párek policajtů mě veze na Emergency za jeho bratrem. Sedím tam a čekám. Několikrát ho provezou kolem nás.Je zaintubovanej, v bezvědomí. Přichází lékař: ,, Jeho stav je velmi vážný. Sebevražda se mu prakticky povedla. Obávám se, že nepřežije noc” Dívám se na něj a říkám si, že se musím probudit. ,,To neni možný,my máme dvě malý děti. Bude jim rok. Dvě. Dvě malý děti.” Soucitně kývá hlavou. Za pár hodin ho budeme snad moci navštívit na KARIM. Selhává mu srdce, ledviny,  je podezření na velké poškození mozku. Ani po několika hodinách čekání nás nechtějí pustit. Mluvím pouze se sloužící lékařkou, která potvrzuje verdikt svého kolegy. Musim ho vidět. Dovolí mi odjet a nechat děti v péči švagra aspoň na hodinu, abych mu mohla říct co potřebuju. ,,Víte, ten stav je velmi vážný. Velmi. Asi Vám řekli, že tuhle noc nemusí přežít. Poškození orgánů je fatální” Pořád chci slyšet, že je nějaká šance. ,, Šance je vždycky”  Postarám se o děti, uspím je a jedu. Stojím u jeho postele. Vypadá jako když spí. Beru si roušku a říkám mu všechno co musí vědět. ,,Musíš bojovat” Lékařka mě prosí abych si nechala zapnutý mobil, budou volat když…

Po pár desítkách minut se probouzím a nikde nic. Noc přežil. Jezdím za ním každý den. Všechno za něj dělají přístroje. Lékaři jsou stále skeptičtí, ale já doufám. Po několika dnech nastalo zlepšení. Začali ubírat léky a postupně ho probouzet.

Jdu na návštěvu a sestra na mě radostně haleká: ,,Mam pro vás dobrý zprávy, je skoro vzhůru”  Nevim jestli se těšit nebo bát. ,,Pane H. je tu Vaše přítelkyně.Chcete jí vidět?” Kývne. On kývl hlavou!

Dívám se na něj. Zavírají se mu pořád oči. Stále je zaintubovaný. ,,Víš kdo jsem?” Kývne,zachroptí,oči se zavřou. Mam strašnou radost. I kdyby..Viděla jsem jeho oči. Mohla jsem se do nich podívat. Díky za to.

Další dny se stav lepší a lepší. Dýchá a funguje sám. Překládají ho do jiné nemocnice, na JIP není místo. Po třech dnech překlad na psychiatrii a zbavují ho všech hadiček. Jezdím už jen ob den, je těžké sehnat hlídání.

V mezičase přebírám své auto. T. mě musí držet. Smrdí. Strašně moc smrdí. Snažím se komunikovat s bankami kde má zřejmě půjčky, ale nejsem manželka. Tak jen převádím své tři rodičáky na jeho účet, aby nebyl průšvih. V průběhu mě zpětně kontaktuje Air bank a po vysvětlení situace žádají potvrzení od lékaře, aby neřešili nezaplacené splátky. Cestou z každýho nákupu se mi chce brečet, protože vůbec netuším kde na všechno brát.

Jednoho dne mi v nemocnici předávají pytel s věcmi. Děti usínají a já ho otevírám. Všechno je pokálené a pozvracené. Ježiši. Zvracím. Týden to bylo zavřené. Snažím se vytáhnout boty, ale celou dobu se mi zvedá žaludek. Nezvládám ani dojít na wc. Nemůžu to vyvětrat. Co když jsou tam nějaký peníze, hodinky? Volam T. ,,Hele,tam by nikdo nic nedal. Vyhoď to” Celou dobu se mi na prázdno zvedá žaludek a tečou mi slzy. Třesu se. Ten smrad je nesnesitelnej. Jakobych ho viděla v tom autě. Zvracejícího a.. Z praxe vím,že tohle se stane když člověk opravdu zemře. Kolik exitů jsem umývala a chystala na převoz do márnice..

Týden na to znovu PČR. “Něco jsem vám přivezl.” Podepisuju další papír a třesu se. Hadice od vysavače, izolačka.Zvládám to už dobře.Letí to rovnou do kontejneru.

Po měsíci je znovu úplněk. A další den se vrací domů. Nepamatuje si co se stalo. Ten večer vybral z několika bankomatů všechny peníze. A dál temno. Špatně chodí, nemůže se ještě vrátit do práce. A tak už půl roku žijeme z toho co jsem celý život šetřila.

Bylo období kdy jsem za celý den snědla suchý rohlík, aby děti měly všechno co potřebují a abych zvládla splácet hypotéku. Všechno co mají-hračky, jídlo, pleny apod. platím já. Náš vztah je hodně poznamenaný už problémy z dřívější doby a já nevím co bude. Ale přežil. Je to týden co začal znovu chodit do práce. Máme dvě krásný a úžasný děti. A já doufám, že už bude jen líp.

Autor: matkanaodstrel

Když nepíšu, mluvím. Když nemluvím, píšu. A když zrovna zvládám přežít a nezbláznit se z dvojčat, snažím se dostat z hlavy dětské fláky hudbou pro otrlé.

Zanechat odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s