Nové životy

Dne 29.11.2015 se po šesti hodinách kontrakcí, za poměrně dramatických okolností vedoucích k císařskému řezu, narodila naše dvojčata.K. bez větších problémů, A. bojovala s následky dlouhodobé hypoxie a nedostatku živin.Vážila pouhých 1480 gramů.Na placentě měla nádor, který jí znemožňoval přirozený vývoj.

První týden byl hodně náročný. Bolesti po CS, A. vypadala jako somálec křížený s mimozemšťanem a zvyknout si na JIRP se zdálo téměř nemožné. Nakonec se všechno začalo obracet k lepšímu a oba pomalinku nabírají sil. A. vypadá den ode dne lepe, jen je oproti bratříčkovi hodně pozadu. Oba mají před sebou dlouhou cestu. A. bude bojovat delší dobu.Je ale moc statečná, šikovná a krásná.
Svět se mi smrkl na zdi nemocnice. Zůstala jsem na JIRP se všemi přístroji  a obývám pokoj pro pět matek nedonošeňátek s mini koupelnou s WC, odsávačkami a mikrovlnkou. Dny jdou pořád stejně, od návštěvy u dětí k jejich další návštěvě. Chybí mi hudba, ale už mam notebook a sluchátka. Zjišťuju, že víc než všechno ostatní mě drží nad vodou právě ty dva drobečci. Co nejvíc se snažím věnovat A.,ale bohužel to dost často nejde. Hodně zvrací a potřebuje klid. Už máme s oběma písničky, které jim broukám do pípání přístrojů a řvaní ventilátorů. Je to divný, ale v prvních chvílích se mi najednou nevybavil jediný pomalý song. Až postupem času jakoby si mozek zvykl na prostředí. První co oba slyšeli byli Guns N Roses- Don´t cry.A jedeme jí každé chování a krmení. Pak máme v repertoáru Unintended od Muse, Wind of Change od Scorpions, oba milujou Fix you od Coldplay, která najednou dostala naprosto dokonalý význam. Občas přidáme nějakou trampskou 🙂 Taky se pomalu vzpomínám na pohádky 🙂

Nikdy bych si nedokázala představit, že dokážu fungovat v takovým prostředí a v tak šíleným strachu o děti. Ale jde to. Miluju je z celého srdce.A těším se až je vezmu na nějakej fajn koncert. Po tom co máme za sebou a co nás ještě čeká vím, že kvůli nim přetrpím třeba i Maxim Turbulenc. No jo 🙂 Mateřská láska je nekonečná :-))))

Začátek

Původně jsem chtěla něco jen pro sebe,pod svým skutečným jménem.Něco za náhradu svého blogu na BZ kde píšu nejen o muzice,která je mou živou vodou. Bohužel. V době sociálních sítí se spíš vyplatí chránit si soukromí.

Poslední dobou mě několik skutečností vrací do minulosti. Ano,je nový rok a doufala jsem, že je všechno za mnou. Ale asi není. Ten loňský rok byl extrémně těžký. Možná proto jsem neměla možnost se vyrovnat se vším co se v něm událo. Bylo potřeba táhnout tu káru dál. Ale teď je relativní klid a jakoby všechny ty myšlenky a pocity jen čekaly až dostanou prostor. Bohužel. Toho prostoru je pořád hrozně moc omezeně. Děti jsou v báječným věku. Je s nimi sranda, dělají pokroky,ale bohužel už to znamená, že potřebují společnost a je těžké se od nich odtrhnout. Chtěla bych sem zkopírovat pár řádek z BZ a pak asi soukromě pokračovat ve psaní. Pořád ve mě zůstávají zkušenosti s kyberšikanou, zároveň se ale odmítám podvolit nějakému tlaku ubožáků co mají potřebu škodit jiným. Ona se ta voda jednou uvaří.