Útržky

-Přijdu brzy a pomůžu Ti

-Tak si dej jedno i za mě

-Jasný,vezmu Ti ho do kapsy

*smích*

Rozsvícená lampička,prázdno,vztek. Zprávy, které mi ženou slzy do očí.

*Zvonek*

-Co jste zapomněli?

-Policie ČR, dobrý den

Prosebné pohledy k lékařům, zoufalé telefonáty. Stojím u postele a říkám slova, která neslyší, která ale musím říct.

V případě, že by.. Zavoláme.

Přebírám auto, polepené páskami PČR.

-Nezlobte se, musím si vyfotit Vaší poslední konverzaci.

Volám si taxíka domů, nestíhám jejich svačinu.

-To je hroznej barák, co? praví taxikář

-Jo.

Tisknu jeho zimní bundu, která šíleně smrdí

-Prosím Vás, zastavte. Zastavte! otřásám se vzlyky

-Jak mě tady mohl nechat?

Taxikář mlčí, spočítá útratu.

Doběhnout domů, setřít slzy.

-Zlatíčka, už jsem tady. Dáme něco dobrého?

Ten pytel, zvedání žaludku na prázdno. Útěk k popelnicím, třes a slzy.

Je k ránu a nemám komu zavolat. Beru mobil a nahrávám vzkaz na záznamník. Vzkaz který nikdy neslyšel a neuslyší.

-Jak jsi mi to mohl udělat? Strašně to smrdí! To strašně smrdí, nejde to vyvětrat, byly tam i ty boty, nemohla jsem je vyndat. Já je nemohla vyndat. Jak jsi mi to jenom mohl udělat?

Čistím si zuby a dívám se na mobil. Žádný nepřijatý hovor. Pořád je to dobrý. Pořád tam je. Tam za těmi stromy, tam v té posteli. Jeho oči jsou zavřené, ale pořád je tam.

-Dobrý den, prosím Vás, volám kvůli stavu půjčky. Vím, že nejsem manželka, já vím….Co mám dělat?

Nakrmit, přebalit, usmívat se, nebrečet, sehnat hlídání, jet přes město tam, přes město zpátky. Nakrmit, přebalit, vykoupat,usmívat se,uspat. Pobrečet si. Pár minut spánku, vstát.

Nakrmit, přebalit, usmívat se, nebrečet, sehnat hlídání, jet přes město tam, přes město zpátky. Nakrmit, přebalit, vykoupat, usmívat se, uspat. Pobrečet si. Pár minut spánku, vstát.

Den za dnem.

Ječím na poručíka kriminálky, na jeho šéfa. Dohaduju se s jeho „rodinou“. To, že jsem troska neznamená, že po sobě nechám šlapat.

-Všechno bude lepší, uvidíš. Všechno bude lepší. Mám kontakty. Všechno bude jinak.

Rok poté je zase úplněk. Ale… Kdy bude všechno lepší?

Reklamy

Autor: matkanaodstrel

Když nepíšu, mluvím. Když nemluvím, píšu. A když zrovna zvládám přežít a nezbláznit se z dvojčat, snažím se dostat z hlavy dětské fláky hudbou pro otrlé.

Zanechat odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s