Zn.Za kafe

Už dva roky se tu hromadí oblečení po našich dětech, či po dětech našich známých, které odpovídá kvalitou a provedením spíš hadru na podlahu. Nicméně pořád je tak nějak použitelné. Jenže kam s tím? Známí to vyřešili tím, že ho dali nám. Jenže když  všude škrábe, nesedí, je to opravdu, ale opravdu strašný, ani já ho tomu dítěti nedám. Do nemocnice nebo kojeňáku bych se s tím styděla jít. A rovnou to vyhodit mi zase přišla škoda.

Už jednou jsem dávala na facebook inzerát, že věnuji za odvoz. Ozval se tatínek chlapečka, na kterého údajně zůstal sám.

-A nemohla byste mi to přivézt?

-Nezlobte se, ale jsou to tři obrovský tašky a já neřídím.

-A nemohla byste mi to protřídit a jen to malý a pěkný mi dovézt?

-Nezlobte se, ale potřebuju to udat všechno a nechci to třídit, proto to dávám za odvoz.

Už se neozval.

Několikrát jsem apelovala na tatínka dětí, aby to hodil na „koníka“ (web modrykonik.cz), protože já se na tyhle stránky prostě odmítám registrovat. Nicméně, ani na to nedošlo.

V posledních dnech se snažím jakkoli zaměstnat. Většinou to není těžké, děti se o mě v tomhle ohledu dokážou postarat naprosto dokonale. Ale mám nějak potřebu vyřizovat resty. A tak jsem si řekla, že tu komoru prostě aspoň trochu uvolnim. Když jsem zjistila, že došlo kafe, měla jsem na výběr. Jenže jak jsem se tak koukla do zrcadla, kdybych nabídla za to kafe sebe, ještě bych musela přihodit něco na vrch. A myslim, že dvojčata by neprošla. A tak jsem si vzpomněla na ty tašky narvaný oblečením. A vyšlo to.

Děti usnuly. Jela jsem výtahem, plný ruce igelitek. Před vchodem na mě čekala drobná paní. Ryla pohledem do země. Jak já to znam. Téměř beze slova jsem jí předala věci a ona mně balíček Palomy.

Usmála jsem se:

-Děkuju Vám. Zachránila jste mi život. Nechcete s tim kousek pomoct?

Udiveně se na mě podívala, posbírala tašky a v rámci možností rychle odcházela.

Uvařila jsem si konečně spásné kafe a přišla mi zpráva:

-Vy mně.

Profil ale zrušila. Nebýt té zprávy, řekla bych si, že to byla podvodnice. Třeba nějaká uklízečka, který ve firmě došly hadry 🙂 Ale takhle vím, že možná cítila něco podobného jako já. Možná stud, možná pocit, že posté selhala.

 

Autor: matkanaodstrel

Když nepíšu, mluvím. Když nemluvím, píšu. A když zrovna zvládám přežít a nezbláznit se z dvojčat, snažím se dostat z hlavy dětské fláky hudbou pro otrlé.

Zanechat odpověď

Please log in using one of these methods to post your comment:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s