Single matka

Být single matka přináší různá úskalí. Jelikož jsem v téhle roli ještě začátečník, nevím, jestli už není někde ke stažení nějaký manuál pro lepší proplutí touhle životní situací. Něco jako „Jak udat fenu, které někdo naštěkal do boudy“ nebo „Jak přežít v divočině všechních dní s dvojčaty, minimální pomocí a výbavou.“ Já ho zatím nenašla. Tak jsem se rozhodla napsat alespoň pár postřehů z nově nabytých zkušeností.

Jedna sféra, která je pro mě teď rozhodně vedlejší, ale přesto jí musím věnovat pár řádků, jsou muži.

Muži  totiž většinou míjejí ženy s dětmi bez povšimnutí. Ono to vlastně tak nějak značí, že jsou zadané, zaneprázdněné, mají vytahaný břicho plný strií a jediné co je zajímá, je mimibazar a aby si manža i děťátka náležitě počvachtali na supereňoňuňo papáníčku.

A tak třeba projdou kolem  jakš takš zachovalý „třicítky“, která se na chvíli zahledí na jejich pěkný vousy a zadek a jen si povzdechne, protože ty dva paviány dovleče do práznýho bytu a usíná s jediným mužem po boku, který jí co chvíli laškovně kopne do ksichtu než usne. A ráno se sice budí po divoký noci, obnášející spoustu šťouchání, pleskání a hekání, ale v souvislosti s nočními děsy 2,5letého smrádečka, to nějak nestojí za řeč.

Ale jsou i výjimky. Totiž muži, kterým děti ani tolik nevadí. Ba co víc. Berou je jako výhodu. „Zachránci“. Co si vás změří od hlavy k patě, zachytí váš smutný pohled a vyrazí. Pomoci s odrážedlem, poplácat děťátko po hlavince, utrousit nějakou poznámku o tom jak vypadáte po dvou dětech dobře a neopomenou se nějakým chytrým trikem zmínit o svým autě/domu/dovolený/vlastnictví podniku. Oni to totiž nejsou tak úplně zachránci. Jsou to prostě jen lovci.Takoví trochu hajzlíci v uniformě policajta, co se tváří, že jdou pomáhat a chránit, ale vlastně si jdou jenom vykrást trezor. Ve vašem případě-prostě si chtěj vrznout a vy jste snadná kořist. V případě, že přeskočí jiskra a vy nemáte vyšší cíle, do toho. V případě, že se domníváte, že i přes to, že vaše Esa v rukávě jsou spíš Černí Petrové a zrovna si počůrali tepláky, máte na víc… Rychle pryč. Protože upřímně. I když jste masochisti do morku kostí, ani slušný BDSM s podobným týpkem vám za to nestojí. Trápení máte dost i bez toho. A jestli myslíte, že ne, počkejte si. Na další kašlíček, rýmičku, fňukání, tahání, vztekání,kopání, válení a jste-li fajnšmekři, třeba i kousnutí. Pro takovéto typy bych měla jedno upozornění. Sice mi ubylo pár mozkových buněk a kolagenu, ale ne tolik, abych nalítla..

Dost často se mi vrací hláška mojí bývalé kolegyně z práce. Jejímu synovi se blížila čtyřicítka. Byl extrémní fanoušek fotbalu a místo žen si tahal domů dresy a plakáty oblíbenců.

,,Já už jsem se smířila s tim, že si přivede domu nějakou vyzobanou slunečnici. Víš, prostě ženskou, co je použitá, ale ještě dobrá k recyklaci.“

A upřesnila, že tím tedy myslí nějakou po třicítce s dětmi.

,,Ty..A myslíš, že ho bude nějaká taková chtít?“

Překvapeně se na mě podívala. Předpokládala, že taková zoufalka oblízne všech deset. Přesto, že začínal plešatět, půl dne dokázal strávit otvíráním lahváčů a řvaním ,,Co to děláš ty kreténe, přihraj!“ a já bych mu nerozumněla asi jedinou souvislou větu. Což by vlastně nebylo ani potřeba. Je to něco jako když mluvíte s cizincem a dokážete si přeložit pár základních slovíček ,která vám napoví smysl věty. Takže v tomto případě stačí rozumět „gól“, „sezóna“, „televize“ ,“hospoda“ a je vám jasný, že tady pšenka nepokvete. Jemu.

To škatulkování je zvláštní. Vždycky mě překvapí automatické zařazení do kategorie ubožaček, které přijmou cokoli, co jim seznamka nebo okolí přihraje. Přijdu si pak divně, že nechci poznávat žádnýho Tondu nebo Pepu, kterýmu je přes čtyřicet a je pořád sám nebo se dává po rozvodu do kupy a ještě každou noc očuchává polštář po Ex. A je mi úplně šumák, kolik toho má na účtě, nebo že vono je to takhle přece děsně těžký. Je. Ale i proto si myslím, že si zasloužím víc. Víc sama sebe. Srovnat si svoje věci, být lepší. Pro sebe a hlavně pro děti. A upřímně. Myslím, že teď poprvé mě nic nežene. Nechci se hrozně moc vdát ani hrozně moc založit rodinu. Chci jen každej měsíc zaplatit to, co musím a potřebuju, abysme mohli normálně žít. Chci být natolik zdravá, abych zvládla péči o děti. A o co se snažím nejvíc, je nemyslet. Na všechno, co nemám a nebudu mít. A prostě jít dál. A i když je to asi alarmující a nepochopitelný. Klidně bez muže, ale stejně..Už nikdy ne sama.

Reklamy