O řekách a mostech

V poslední době se věci trochu uklidnily a mně se hned trochu líp dýchá.

Hrajou mi tu The Pretty Reckless – Already dead a já při psaní tančím a tiše si popěvuju s Taylor (,,Pro každýho takovýho magora se najde nějakej podobnej“ :-))

Možná je to tím, že se věci přestaly kazit, možná je to tím, že jsem se přestala trápit tím jaká jsem nebo nejsem. Cítím se dobře sama se sebou. Možná je to povolením řetězu, alespoň minimálním pocitem volnosti. Možná tím, že čtu, možná tím, že vidím na věcech to dobrý. Možná to zase rychle přejde 🙂

Každopádně je asi pravda, že všechno co se děje, má svůj smysl. Možná tomu chceme dát jiný, ale některý věci prostě změnit nejde a vlastně si člověk zpětně uvědomí, že ani nechce. Možná chceme z některých lidí mít most, který se při prvním záchvěvu emoce nezhroutí. Ale když se tak stane a my po chvilce nelibosti zjistíme, že už zase plaveme v tý divoký řece, zjistíme i to, že dokážeme naprosto v pohodě doplavat na břeh i bez takhle chatrný lávky. A tak se jen ohlídnem, usmějem se a jsme rádi, že nás alespoň chvíli nesla a ušetřila pár temp . A co víc, přinesla právě to uvědomění, že i když o kus dál nebude žádnej most, klidně si můžete skočit šipku a za chvíli jste tam, kde potřebujete být i tak. A až se objeví další parodie na Golden gate, rovnou jí ukážete prostředníček 🙂

V poslední době jsem si srovnala i nějaký svý traumata z minulosti. A ne díky druhému člověku. Ale hlavně díky sama sobě. Díky touze jít za svý dosud vytyčený hranice. A zjistit, že už je to v pořádku. Je to dobrej pocit. Někdy zapomínám, čím vším jsem prošla a co jsem všechno ustála. Někdy mám tendence se byť chvilkově potopit do pocitu vlastní malosti. Ale lepším se 🙂 Možná nikdy nebudu úplně bezcitná potvora. Možná občas zakopnu a rozbiju si hubu a ještě to přiznam. Ale už si nemyslím, že jsem proto méněcenná. A doufám, že jsem se nadobro zbavila pocitu, že mou hodnotu určují ostatní.

A taky mám radost z toho, že když druhý něco pokazí, může třeba ze začátku strčit hlavu do písku, ale pokud pro něj něco znamenáte, nenechá to tak.  A tak se pokažená přátelství zase posunou a jsou možná ještě silnější. To je asi kouzlo komunikace 🙂 Může se smazat pocit hořkosti a třeba zjistíte, že ta vaše hypotéza nebyla úplně mimo, ale taky ne úplně správná. A tenhle most sice vede jinam, ale v případě potřeby na něm můžete postát a nabrat sil.

Dnešní den končím s vědomím, že jsem zase jednou srovnaná sama se sebou. A i když někdy ujedu a udělam ze sebe pitomce, i když nejsem dost dobrá pro někoho, pro sebe jsem. A na tom mi záleží nejvíc.

Reklamy

Highly suspect

Sedim tu a naposlouchávám novou muziku. Highly Suspect. Občas mi přistanou do zpráv doporučení, prosby o nějakej názor. Tohle je boží. Zbožňuju ty kytary. Ten zvuk..

Snažím se rozptýlit myšlenky. Lu se už tři dny neozvala. Zprávy doručený, ale nepřečtený. Jsem z toho nervózní. Pořád si řikam, že jsou doručený. Kdyby byl mobil vypnutej, tak by nebyly. A přece by vypnuli mobil, kdyby… se něco..

Do uší mi akorát zní klavír  a já zaklánim hlavu a zavírám oči ♥

Tohle mě nečekaně docela chytlo. Není to úplně muj šálek kávy, ale má to to NĚCO.

Ještě ráno jsem se tu nakopávala songem Minimum slov od PPP 🙂 Protože už mě všechny ty kecy unavujou.  Pořád nějaký zprávy, řeči, hry. Kruci proč? V dnešní době. Občas mě to až rozesměje a jsem až trochu zlá 🙂  Občas mě to jen štve.  Dost možná skončim jako jeden z těch divnejch týpků, co jenom sedí doma, sluchátka na uších a se zavřenýma očima si pokyvuje do rytmu a opěvuje ten zvuk bubnů, kytar a tu krásnou melodiku basy 🙂 O zpěvu nemluvě. Kruci, ten to dává tak čistě a má takovej pěknej rozsah 🙂

Jsem hrozně unavená, ale pořád trvá, že nedokážu jít včas spát. Vymývam si mozek muzikou, truchlim nad zmeškanýma akcema a hledam nový dveře. Asi i metaforicky.

Ty jo,ale ty kytary jsou tady ale fakt strašně dobrý. Připomíná mi to zvukově trochu Wolfmother.

A takhle já si tu žiju. Kvůli bolestem nepiju a nějak se to snažim přežít. Ale můžu říct, že to není tak zlý. Ještě pořád mám radost z maličkostí 🙂